jev – Wikislovník

jev – Wikislovník

IPA: [jɛf]

jev

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti,^[1] které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).^[2]

rod mužský neživotný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	jev	jevy
genitiv	jevu	jevů
dativ	jevu	jevům
akuzativ	jev	jevy
vokativ	jeve	jevy
lokál	jevu	jevech
instrumentál	jevem	jevy

fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat
- Komplexnost soudobých lidských společností přináší stále nové sociální jevy.
- Z hlediska pravděpodobnosti lze každý náhodný jev charakterizovat množinou všech možných výsledků.

smyslově pozorovatelná událost
- angličtina: phenomenon, event, effect
- finština: ilmiö
- francouzština: phénomène m, (fyzikální) effet m
- latina: res ž, species ž, visum s
- litevština: fenomenas m, reiškinys m
- němčina: Erscheinung ž, Phänomen s
- polština: zjawisko s
- ruština: явление s
- slovenština: jav m
- slovinština: pojav m

úkaz, fenomén

jevit (se), jevový
jeviště, jevištní
vyjevit, výjev
zjevit (se), zjev, zjevný, zjevně, zjevení,
objevit (se), objev, objevitel
projevit (se), projev
najevo

druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa jevit

↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „jěv“, s. 640.
↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „jevit (se)“, s. 249.

Článek Jev ve Wikipedii
Téma Jev ve Wikicitátech